Do rané péče jsme přišli, když byly Venouškovi tři roky. Byla jsem na dně, vyhořelá a plná strachu. Venda měl velké potíže ve vývoji (později se potvrdila vývojová dysfázie a ADHD), naše rodina se dostávala do sociální izolace a já měla pocit, že jako máma selhávám.

Před první návštěvou poradkyně jsem se hrozně bála, že nás bude hodnotit. Pak ale přišla paní Daniela a všechny obavy zmizely. Od začátku k nám přistupovala bez souzení. Místo kritiky nám pomohla pochopit, co se děje, a jak jít dál.

Netušili jsme, že za čas budeme ranou péči potřebovat i pro dceru Julinku, u které se ukázala závažná sluchová vada a kombinované postižení. Paní Daniela byla opět s námi. Učila nás znakovat, doporučila pomůcky a pomáhala nám zorganizovat sbírku na speciální tříkolku pro Julinku. Nepředala nám jen kontakt, ale reálně pomohla.

Za ty roky se z ní pro nás stal neuvěřitelně blízký člověk. Děti se na ni vždycky těší a říkají jí „naše paní raná péče“. Pro mě je každá návštěva trochu jako popovídání s kamarádkou, která vás opravdu poslouchá. Neodsuzuje vás, když něco nezvládáte. Neříká vám, jak máte být dokonalým rodičem. Pomůže vám zastavit se, podívat se na situaci jinak a udělat další krok.

Paní Daniele jsem velmi vděčná, protože v době, kdy jsem měla pocit, že selhávám, mi někdo pomohl pochopit, že nemusím všechno vědět sama. Že je v pořádku říct si o pomoc. A že i když je cesta s dětmi někdy opravdu náročná, nemusíme po ní jít sami.

Dnes je z Venouška školák a s Julinkou přecházíme plně na český znakový jazyk. Když se ohlédnu zpátky, ten posun je obrovský – a paní Daniela šla velkou část této cesty s námi. Budeme jí za to navždy vděční.

Maminka Venouška a Julinky, podzim 2026

Podpořit rodiny dětí se zdravotním znevýhodněním můžete například přispěním v dárcovské výzvě na internetovém portálu Darujme.cz.